Je tu neděle, čeká nás poslední týden v květnu a pro mě je  dnešek velmi významný! Dočetla jsem  totiž mojí první českou detektivku!

PŘED
Vůbec jsem netušila, co od knihy můžu očekávat. Upřímně, možná jsem byla trošku skeptická. Přeci jen, detektivky byly můj nový šálek kávy a z české literatury tuplem.
Na tuzemské autory mám trošku přísnější čtenářské požadavky. Čeština je mnohotvárná, několikavýznamová a má mnoho podob, zkrátka takové dobrodružství, které by každý český spisovatel měl ve svých knihách využít. Podařilo se to tedy autorce Básníka, Jindřišce Ptáčkové?

Pár slov ke čtení
Jedna z věcí, která mě mila překvapila byla určitá etapa v životě, o které se radši moc nemluví a zřídka píše. Stáří. Tímto období si v knize prochází nejeden vypravěč a musí se uznat, že to příběhu dodává neskutečný šmrnc!
O co se s Vámi musím podělit je, jak neskutečně chytlavě byla kniha sepsaná. Opravdu, už dlouho jsem nic takového nezažila a každý den mi nad tím zůstával rozum stát. Jak moc chytlavé je to čtení. Nevím, jak se to autorce podařilo, ale doslova jsem se přemlouvala, abych odrthla oči a šla něco dělat. Jinak bych totiž s knihou pochodovala i do sprchy. Smekám, tleskám a blahopřeji!
Mnohdy jsem ale měla problém zorientovat se v čase a vypravěči. Jedna věta jeden, druhá další. Občas zmatek, ale dá se to odpustit.
A v neposlední řadě ohromující básně v celé knize, dobrá práce!

Hurá k příběhu!
Moje čtenářské smysly byly uspokojeny, příběh byl naprosto vynikajcí! Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo Jana Rychtáře zabil, nebo to byla snad seberažda? Různé propojení lidí, každý to vidí jinak, každý vás přivede k něčemu novému a každý chce jen jedno - setkat se se samotným zavražděným a přijít na to, kdo jim to jeho smrtí neumožní. Přes rodinu, kamarády a bezdomovce až k výčepnímu.
Bavilo mě nejen pátrat s nimi, ale i dozvídat se o dotyčném zavražděném, který v knize dostává roli neuvěřitelného bohéma. A byl i pěkný!:D
Ráda jsem "poznala" Votloučka, starého, ale dobrého kriminalistu Viktora, ale i nového Zelenku a ostaní, včetně Pavly, Kamily a neuvěřitelnou zahradu, která skrývá více než ovocné bohatsví.
Ti všichni mi dopřáli neuvěřitelný relaxační požitek, spolu s pár úvahami a neuvěřitelným krimi případem.
A na závěr posledních pár vět z knihy, díky kterým jsem měla husí kůži.

"Od čeho jsi utíkal, tatínku?" zašeptala.
Odpověď přicházela odamtud, odkud není návratu.
Od sebe, holčičko. Od sebe.

POTOM
Kdo potřebuje denně relax, má rád detektivky, básně, úvahu a český jazyk, rovnou klikněte na odkaz dole a objednávejte. Nebudete litovat.
Tak u další knihy a mějte se senzačně a knižně!